Filmove recenze

(Synopse z knihy Miloslava Kováře "Film a idologie", 1985. Větší výňatek o buržoazních sci-fi filmech najdete zde.)

(Původní trailer z roku 1979)

Vetřelec pro mě byl filmem, díky kterému se pro mě kino poprvé stalo jakýmsi zakázaným ovocem, po kterém jsem marně toužil. Tehdy na počátku 80. let jsem chodil do kina hodně (prakticky na všechny premiéry v našich kinech, což byly tak jedna - dvě měsíčně) a Vetřelec byl do osmnácti let nepřístupný, což se tehdy poměrně přísně vynucovalo! Jako děcko, kterému ještě nebylo 15 let, jsem slyšel vyprávět děj Vetřelce od několika kamarádů, kteří byli do kina propašováni, a až po několika týdnech se mi podařilo přemluvit matku, aby mě namaskovaného propašovala do zapadlého kina, kde byla krátkozraká uvaděčka, takže jsem Vetřelce konečně uviděl a mohl jsem se taky vytahovat.

Kombinace "americký film" + "sci-fi" byla tehdy v našich kinech hodně vzácná, natož "nepřístupná hororová americká sci-fi". Tudíž jsem byl z tohoto připosraný nadšením tak nějak principielně automaticky, aniž bych chápal nějaké jeho filmové kvality.

Došlo ale k tomu, že v průběhu příštích 30 let tento film v mých očích zrál jako dobré víno (pravděpodobně, protože dobré víno nepoznám) a dnes, zkýčkán filmy 21. století, dokážu o to víc ocenit, jaká úžasná věc se tehdy Scottovi a všem jeho spolupracovníkům povedla, a do jaké míry to byla šťastná náhoda.

Ve druhé polovině 70. let došlo k tomu, že měl mladý režisér Ridley Scott (s jedním natočeným celovečerním filmem na kontě) zfilmovat hororový sci-fi scénář Dana O'Bannona (který předtím napsal jeden scénář).

Toto je původní O'Bannonův nákres strašlivé vraždící příšery z mimozemského vajíčka:

A toto je původní zadání pro výtvarníka:

Kdybych byl šéf filmového studia, autorovi těchto dvou dokumentů bych se pravděpodobně vysmál a upozornil ho, že tyto filmy se přestaly točit na počátku 60. let. Naštěstí jsem tehdy šéfem filmového studia nebyl.

Výtvarníkem se stal švýcarský surrealistický umělec H.R. Giger. A toto je jeden z prvních Gigerových grafických návrhů na základě zadání, dva roky před premiérou filmu:

To už vypadá o něco zajímavěji, než O'Bannonův výplod, ale stále je extrémně dlouhá cesta od hororových obrázků k něčemu, co je plastické, má se to hýbat a lézt na člověka. A nezapomínejme, že mluvime o době, kdy se triky dělaly pomocí latexu a drátů. Termín "Computer generated imagery" tehdy znamenal "Space Invaders". Což není hyperbola  - Space Invaders vznikali skoro v přesně stejném období jako Vetřelec.

Vetřelec je "jednou větou" evidentně sci-fi horor o vraždícím mimozemšťanovi. Přitom ale tento mimozemšťan zavraždí v celém filmu jen pět lidí, z čehož dvě vraždy nevidíme vůbec a dvě jen na zlomek sekundy. A k první vraždě dojde po více než 40 minutách filmu! Jak to může fungovat, obzvlášť při tom záměrně pomalém tempu?

Vetřelec je totiž také vynikající drama, nebo chcete-li thriller, který funguje pouze díky tomu, že herci pod vedením režiséra ztvárnili uvěřitelné realistické postavy. Může vám připadat, že spolu posádka vlastně ani moc nekomunikuje, ale během několika málo scén se podařilo precizně načrtnout všech sedm členů posádky, takže nejenže si je nepletete, ale máte celkem představu, jak se kdo z nich v jaké situaci zachová a jste překvapeni, když se v někom z nich cosi zásadního zlomí a on se zachová jinak (například jde hledat zatoulanou kočku nebo mu začne téct mléko z hlavy).

To, jak jsou scény mezi členy posádky natočené téměř dokumentárním stylem, a jak realisticky se při nich všichni chovají, je naprosto zásadní pro divákovo souznění s těmito postavami, následkem čehož se o ně pak bojí, protože mu připadají jako normální lidi, které chápe, a kteří se pohybují v normálním prostředí (na rozdíl od přibližně stejně starých Star Wars, které fungují, protože se v nich nadlidské postavy pohybují v nenormálních prostředích).

S tím souvisí výprava filmu, kdy Giger designoval většinu mimozemských věcí a přední sci-fi výtvarníci designovali loď Nostromo. Protože jde o starou nákladní loď, je celá omlácená, špinavá, pravděpodobně rezivějící (a kulisy jsou postaveny především z věcí nalezených na skládkách). Obzvláště oceňuji, jak nadčasově v ní všechno působí (opravdu všechno, od malých tlačítek na přístrojích po uniformy posádky). V celém filmu je jen málo věcí, u kterých byste si mohli říct "ale to je fakt blbost, aby za desítky let měli takovouhle techniku / šaty / účesy". Dokonce i když si na BluRay disku zapauzujete krátký detailní záběr na klávesnici autodestrukčního systému nebo panel palubního počítače, nenajdete mnoho symbolů nebo nápisů, které by byly vyloženě nesmyslné / zastaralé / směšné. Ani, dnes, více než 30 let po vzniku filmu! Dokonce by se za jistých okolností dalo akceptovat, že za 100 let budou mít na dopravních kosmických lodích z nějakého důvodu monitory s málo barvami a nízkým rozlišením, nebo sedmisegmentové LED displeje. Je jen velmi málo "hardcore" sci-fi filmů, které zestárly takhle málo.

Všimněte si také zajímavé skutečnosti, že celá posádka je stará. Nejmladším Sigourney Weaverové a Veronice Cartwrightové bylo třicet, Harry Deanu Stantonovi přes padesát (a dnes vypadá takto). Kolik podobných drahých sci-fi znáte? (I když 11 milionů dolarů nezní ve srovnání s dnešními rozpočty "draze", tehdy to rozhodně nebyly zanedbatelné peníze - první Star Wars stály stejně.)

A konečně je nutno ocenit vizuální nápaditost všech zúčastněných, především Scotta, která může za to, že ve filmu často vidíme velice málo a zbytek si musíme domýšlet, takže nevadí absence dokonalých triků (na dnešní digitální úrovni) a film je díky tomu dokonce ještě strašidelnější. Atmosféra je dotvářena divákovou imaginací, rozdmychávanou zvukem (nejen hudbou, ale velmi promakanými zvukovými efekty).

Ve filmech je (a odjakživa bylo) zvykem ohromovat tím, co je na plátně vidět. Pokud jde o horory, jsme většinou ohromováni tím, co hrozného se na plátně děje, a o co je to hroznější, než věci, které známe z normálního života. Vetřelec patří k těm vzácným filmům, které obsahují plíživou hrůzu, o níž tušíme, že je strašnější, než cokoliv, co si dokážeme představit, ale většinu filmu se někde skrývá. Pravděpodobně za nejbližším rohem. Neříkám, že je Vetřelec jediným filmem, kterému úspěšně podařilo vybudovat takovou goticko - lovecraftovskou atmosféru, ale je jich opravdu málo. A natáčet je dnes je obrovské riziko (ale o tom více za pár týdnů).

P.S: Giger je obsesivní šílenec a o jeho anabázích s prvním Vetřelcem se můžete hodně dočíst v knížce "Giger's Alien", ze které jsou výše uvedené scany. Kromě toho si na jeho stránkách můžete velmi podrobně přečíst, jak moc ho nasrali tvůrci Vetřelce 2, 3 a 4 (včetně "omluvného" dopisu od Jamese Camerona), a co na nich vysoudil.

P.P.S: Vetřelec drží také to zajímavé prvenství,  že podle něj vznikla myslím úplně první realtime survival-horor videohra všech dob.

P.P.P.S: Vetřelec měl takový vliv na podvědomí národa, že si dodnes značná část populace myslí, že anglické slovo "alien" znamená česky "vetřelec", a že české slovo "vetřelec" označuje mimozemšťana. Neznamená a neoznačuje. "Vetřelec" je dobře vymyšlený český název pro tento film, ale rozhodně to není překlad jeho původního názvu.